Kostel sv. Kunhuty

FARNÍ KOSTEL SV. KUNHUTY

Novoměstský farní kostel je zasvěcen svaté Kunhutě, k níž v 18. století přibyla jako spolupatronka svatá Anna. Úctu k této světici podnítilo uchránění města od morové epidemie a zachování její dřevořezby při zhoubném požáru.

Duchovní stánek, který tvoří dominantu náměstí, je nejstarším památníkem místních dějin. V horizontu staletí sdílel osudy generací v dobrém i zlém. Byl svědkem rozvoje městečka, následků válek a požárů. Pečeť minulosti mu vtiskl vznešený řád gotiky i zdobnost baroka. Nezaměnitelný vzhled získal sgrafitovou výzdobou místního umělce Karla Němce.

Z HISTORIE KOSTELA

Budova kostela

První nepřímá historická zmínka o kostele sv. Kunhuty pochází ze 14. století, kolem roku 1362. Jedná se o jednolodní stavbu s gotickým presbytářem, v ose lodi je předsazena hranolovitá věž přesahující výšku 50 m zakončená křížem.

Nejstarší částí je gotický presbytář, někdy v polovině 15. stol. k němu byla přistavěna loď, která měla do požáru r. 1723 trámový strop. Roku 1499 byla přistavěna nová zvonice, přeměněná v r. 1592 na věž. V r. 1666 na ni dala obec udělat novou krytinu tesařským mistrem Mat. Vlkem nákladem asi 180 zl. Udělal dvě báně, horní a dolní, které byly později pokryty plechem. Sanktusová věžička nad presbytářem byla zhotovena v r. 1673 (tesaři – Tobiáš Melichar, Matěj Mandelík a Jíra tesař) a v roce 1692 byl dán na velkou věž nový kříž. K severní straně chrámu přiléhá Černá kaple, sakristie s oratoří k jižní straně.

Výstavbu v dobách rozkvětu vystřídaly nákladné rekonstrukce po válkách i po mnoha požárech, které zasáhly celé město.

Za ohně v r. 1723 byl poškozen kostel i věž, u fary se však oheň zastavil. Po něm byla také loď zaklenuta v r. 1725 a v r. 1732 opatřena věž hodinami, které měly pouze hodinovou ručičku, bily však také čtvrti (na cimbály umístěné v hořejší plechové kopuli).

V roce 1735 dostal kostel kamennou dlažbu místo dosavadní cihlové (kameník 168 zl 40 kr, zedník 18 zl 7 kr), část gotického klenutí v presbytáři byla nastavena tak, aby se tam vešel oltář. V r. 1739 přistavěna na jižní straně sakristie, nad ní vrchnostenská oratoř a stará sakristie na severní straně přeměněna k zvětšení kostela na kapli Bolestné Panny Marie, zvanou černá pro nástěnnou malbu, představující Prvotní hřích, Vyhnání z ráje, Peklo, Očistec, Nebe a medailony s moralizujícími výjevy o pomíjivosti pozemského bytí. V r. 1741 opravena hřbitovní zeď u kostela.

V roce 1743 poškozen kostel úderem blesku, a když se měl v r. 1744 posvětit, musel se žádat patron o zapravení 300 zl výloh, jelikož celý kostelní majetek tolik nedělal. V r. 1755 dala vrchnost udělat na věži, opatřené od požáru jednoduchou nouzovou střechou, 12 sáhů vysokou, bílým plechem pokrytou, dvojitými světly oddělenou nádhernou kopuli; kostelní pokladna platila jen dělníky (700 zl 39 kr).

Po požáru v r. 1801 bylo zdivo opraveno do roku 1804, zrušen hřbitov a kostel i věž přikryty prozatímně jen nízkou jehlancovitou stříškou. V r. 1805 v ní byly umístěny nové hodiny od žďárského hodináře Spurného. Teprve v r. 1828 byl pokryt kostel trvale šindelem.

V letech 1843-48 se prováděly důkladnější opravy kostela a stavba věže, při čemž zhotovil vazbu po vzoru staré věže v r. 1845 místní tesařský mistr Jakub Satorie a zámečník Jan Kočent. Makovice s křížkem se zachovala ze staré věže a byla po opravě současně umístěna na vrcholku. Drobící se zdivo vyspravil a zomítal Ig. Šír, ale již v roce 1860 se musela věž znovu nahazovat.

Roku 1863 upraveno okolí kostela a postaven nový taras, v r. 1865 udělána nižší vazba a kostel pokryt břidlicí. Přitom se udělala nová vížka (stará měla podobu velké), která byla pobita plechem a opatřena 28. září pozlaceným křížkem (33 lb), vše nákladem 2260 zl. R. 1875 byla pobita plechem také velká věž nákladem asi 5000 zI a v r. 1878 se vložil do báně pamětní spis.

V r. 1904 byla probourána zazděná okna po stranách a za hlavním oltářem a závodem B. Škardy z Brna zasklena obrazem sv. Anny (nákladem Anny Jelínkové), sv. Kunhuty (nákladem hraběnky Belrupt-Tissacové) a sv. Rodiny (od arcikněze Františka Kunstmüllera). V r. 1927 byl kostel opatřen novou vazbou s břidlicovou krytinou a r. 1928 nahrazena i okna v lodi novými barevnými se železnými rámy, jež darovali dobrodinci, při čemž se zjistilo, že i loď byla původně gotická.

20. století je neseno ve znamení mnoharekonstrukcí a oprav. V sedmdesátých letech byly pořízeny nové varhany, koncem století byly restaurovány boční oltáře a kazatelna. V roce 1997 byla položena nová žulová dlažba v sakristii. Nejvýznamnější byla obnova fresek v Černé kapli v letech 1995-96 a venkovních sgrafit v letech 1999-2000.

Sgrafita

Kostel i věž opatřil stavitel Šmída pevnou omítkou. V roce 1928-29 akademický malíř Karel Němec vše vyzdobil pestrými sgrafity, které zaplňují téměř celou plochu fasády – celkem 520 m2. Inspiraci hledal v Novém i Starém zákoně, v početné galerii světců a v příbězích z jejich života. Výzdoba je zakončena věnováním: „Pánu Bohu k oslavě, duším rodáků pro potěchu a povzbuzení, sobě pak pro radost chrám tento barevnými sgrafity vyzdobil v jubilejním roce svatováclavském (1929) za faráře P. M. Müllera Karel Němec.“

Interiér

Kazatelna pochází z roku 1739, postranní oltáře u čelní stěny lodi z roku 1750. V presbytáři je novogotický oltář z roku 1904. Obětní stůl a pult pro čtení navržené pražským akademickým sochařem Karlem Stádníkem jsou z roku 1988, lavice pak z roku 1939. Výzdoba vítězného oblouku sgrafitem České nebe z r. 1930 je též dílem Karla Němce.

Zvony

Také zvonům se nevyhnuly různé pohromy ani války a tak nás nakonec těší svým zpěvem nejstarší ze zvonů sv. Vavřinec z počátku 19. století, ostatní zvony byly odlity v 60. letech a nesou jména Petr, Pavel, Václav a největší Kunhuta (2200 kg).

Po staletí budovaly generace novoměstských občanů svůj duchovní stánek
a vyznávaly svoji víru – dědictví otců.„ZAMILOVAL JSEM SI DŮM, V NĚMŽ BYDLÍŠ, HOSPODINE,
MÍSTO, KDE MÁ PŘÍBYTEK TVÁ SLÁVA.“ (Žl 26,8)

Napsat komentář